Milí spolužáci,

bohužel si nemůžu s vámi zavzpomínat na naše školní léta osobně, proto jsem se rozhodla, že alespoň napíši pár mojich vzpomínek na ta nezapomenutelná léta, která nám dala tolik dobrého do našeho budoucího zivota:
Vyučovaní začíná, zvonek zvoní poprvé, chodby ožijou dupotem chtivých žáků, aby dorazili do třídy před druhým zvoněním. Začíná hodina čestiny, profesor Hron mává zápisníkem a volá pište, diktuji! Stačí jenom pár minut a vše je hotovo. Dá nám přísný pohled a řekne, vyměňte se se sousedem a Kupková, pište na tabuli. Nikdo jiný nás nemůže naučit češtinu, tak jako on. Při dějepisu nás nechal sledovat osudy kralovství, různých bitev a jejich hrdinů. Můj oblíbený předmět byla také chemie profesora Svobody. Jeho tabule prvků a různych chemických pokusů, které vytvářely na jeho stole ve zkumavkách, byly fantasticke.
Budova školy byla výrazná s velkými skleněnými okny které dodávaly světlo ve třídě po cely rok. Farní zahrada při škole sloužila jako fantastický výběh pro nás všechny o přestávkách. Objevovali jsme ruzná zákoutí, včetně budovy márnice, o které jsme dlouho nevěděli, že byla stále používána. Do sousedícího kostela jsme dělali krátké výpadovky na bílé svíčky které jsme používali místo žvýkaček. Většina z nás nechtěla zůstat po škole v družine a radši jsme utekli přes ulici do budovy úřadu, kde fungoval paternoster- výtah do třetiho patra. Samozřejmě výsledek byl, že do žákovské knižky bylo napsáno co jsme vyvedli, k potěšení rodičům. Teprve po mnoha letech jsem se dozvěděla, že kostel v sousedství, kde jsme se zásobovali včelím voskem na žvýkání, je jeden z nejstarších kostelů v Praze.
Kostelní zahrada byla další místo, kde jsme byli každý den, pokud nepršelo. Hráli jsme si tam na schovávanou a houpali se na velké dřevěné houpačce ze které jsem spadla, kousla se do jazyka a odřela si bradu.
Když bylo po škole, tak jsme často šli na Karlovo námestí hrát kujičky a když zbylo z kapesného pár korun, tak jsem šla na bramborák, jako slavnostní ukončení dne.
Tak, to je vše.

Doufám, že zůstaneme ve styku a budeme znova vzpomínat na časy strávené ve Štěpánské ulici.

Všechny zdraví Věra Kupková - Sochorová.