Členové pracovní skupiny byli převážně matematici a fyzici. Vedoucím skupiny byl rovněž fyzik a matematik dr. Walter Kroy, rodák z Teplic (1940). Ve firmě zastával od roku 1968 funkci vedoucího oddělení výzkumu pro aplikovanou fyziku, kde mu byla Ludwigem Bölkowem ponechána dosti značná volnost. Jeho skupina vyvinula komerčně úspěšný laser pro chirurgické zákroky. Zabýval se také přenosem signálů v silně rušeném prostředí a regenerativními energiemi. V době mého vstupu do pracovní skupiny byl Kroy šéfem "Technologického výzkumu při MBB a DASA" a později udělal velmi slušnou kariéru, pokud jsem jej mohl sledovat.

Scházeli jsme se po pracovní době ve firemních laboratořích, nebo studovnách. Vedení firmy naší činnost podporovalo i finančně, to když bylo nutno zajistit dopravu a nocleh pro nějakou osobnost z vědeckého světa, která u nás držela přednášku. Té se také pravidelně zúčastňoval někdo z vedení firmy, někdy Bölkow sám.
V té době poutaly velikou pozornost experimenty izraelského mentalisty Uri Gellera, které z vědeckého pohledu hřešily proti všem zákonům fyziky. Nás zajímalo jeho pověstné "ohýbání lžiček".
Jako pětiletého jej prý na zahradě zasáhl silný světelný blesk, který jej srazil k zemi. Krátce na to, během polední polévky, se mu v ruce ohnula lžíce a zlomila se. Později, po mnoha peripetiích, začal Geller s podobnými a mnohem zajímavějšími kousky vystupovat na veřejnosti, ale nás zajímala právě ta lžíce. Podle názoru našich fyziků, by se ta věc nechala relativně jednoduše prozkoumat. Pokud by se lžíce v místě ohybu zahřívala, byl by to sprostý trik, ale kdyby se ochlazovala, znamenalo by to, že se bortí její atomární struktura. Připravili jsme se na měření experimentu a já jsem měl pomocí finitních elementů celou věc vyhodnotit. Ale Uri Geller bohužel naše pozvání nepřijal.
Se lžičkou jsem si to jednou sám vyzkoušel. Hladil jsem její krček a jemně, bez použití nějaké velké síly, ji ohýbal. Rukojeť se nechala dvakrát otočit kolem osy. Potřetí se ulomila.

Byli ovšem hosté kteří pozvání přijali. Třeba Hans Bender, ředitel "Freigburgského institutu pro hraniční oblasti psychologie a psychohygieny". Měl nám osvětlit okolnosti případu takzvaného "Rosenheimského strašidla", který pomohl vyřešit.
V rosenheimské advokátní kanceláři Adam se děly pozoruhodné věci. Nejprve neustále zhasínaly na stropě zavěšené zářivky. Byly ve výšce téměř dva a půl metru. Přivolaní řemeslníci zjistili, že trubice jsou pootočeny o 90°, tedy bez kontaktu. Nikdo nikoho neviděl, že by s trubicemi manipuloval.
Pojistky bezdůvodně vypadávaly, během krátké doby bylo z telefonu kanceláře mnohonásobně vyvoláno číslo aktuálního času, aniž by někdo telefon obsluhoval a mnoho svědků hovoří o hlasitém bouchání v kanceláři.
Provoz kanceláře byl zcela ochromen. Technický zkušební úřad v Rosenheimu nainstaloval v kanceláři měřící přístroje a zapisovače, které zjistily poruchy v elektrickém proudu. Ale potom se teprve začaly dít věci. Svítidla explodovala, obrazy na stěně se pootáčely, skříň se začala pohybovat, šuplata se vysouvala. Celkem 40 lidí podalo v tomto případě svědectví, od klientů a zaměstnanců kanceláře, přes policisty a techniky až k psychologům.

K problému byl přivolán Hans Bender, který si všiml, že k fenoménům dochází vždy, když je přítomna jedna devatenáctiletá učnice. Podle něj byla neúmyslnou příčinou tohoto psychokinetického působení, tedy svou psychickou labilitou, osobními problémy, podrážděností a minimální frustrační tolerancí. Fenomen nazval "Spontánní psychokinesí".
Když dívka kancelář opustila, strašidlo skončilo. Údajně se mělo vše krátkodobě odbývat ještě u jejího nového zaměstnavatele, podle jiných svědectví nikdy k ničemu už nedošlo.
Samozřejmě se našlo mnoho odborných autorů, kteří Bendera setřeli, že to bylo nevědecké, co předvedl. Jeden varietní kouzelník dokonce dokázal všechny tyto fenomeny vyvolat pomocí nylonové nitě.

Takže teď už je snad jasné jaká byla náplň naší činnosti- pokusit se dokázat, že je možné ovládnout hmotu duchem. Chtěli jsme si něco takového prostě změřit. Ale jaksi se k tomu nenaskytla žádná příležitost. Rusové to měli jednoduché, měli Ninu Kulaginu, ta hýbala sirkami i střelkou kompasu, zastavila srdce žáby a nechala kouli plout prostorem. V našich končinách, pokud se náhodou objevil nějaký takový výtečník, byl okamžitě novináři odhalen jako podvodník.

Na jednu přednášku ovšem nikdy nezapomenu. Illobrand von Ludwiger pozval svého přítele Burkharda Heima, aby nám přiblížil svou teorii šestidimensionálního prostoru.
Burkhard Christian Ludwig Alexander Heim se narodil 1925 v Potstami. V roce 1943 v Berlíně maturoval a byl odvelen do armády a později odkomandován do "Chemicko-technického říšského ústavu". Při výbuchu v chemické laboratoři ztratil obě ruce a téměř zrak i sluch. Po mnoha operacích a Krukenberg-plastice na pažích, která mu umožnila paže aspoň omezeně používat, začal s pomocí své rodiny studovat na univerzitě v Göttingenu. Studium teoretické fysiky a chemie dokončil 1949 a o rok později se oženil s Gerdou Straube, koncertní pěvkyní.
Poznal jsem je začátkem sedmdesátých let v Mnichově, byli to nádherní lidé. Gerda poskytovala svému muži ruce a zrak, on do té spolupráce vkládal svůj mozek.
Z Heimovy přednášky jsem si odnesl poznatek, že ne všemu co pochopím, musím také rozumět. Jeho teorie šestidimensionálního prostoru byla i v jeho oboru vzdělaným kolegům dost silnou kávou. Proto snad Heim později svou teorii shrnul do srozumitelnějších postulátů, tak jako Einstein, který vlil svou specielní do obecné teorie relativity. Přesto nebyla Heimova teorie vědeckým světem příliš diskutována.
Povšimli si jej ale umělci. Jean Cocteau namaloval koncem padesátých let v jedné hale výstavy Terre et Cosmos v Paříži fresko a nazval je "Heimovo vnitřní oko". Islandský skladatel Jóhann Jóhannsson zveřejnil 2008 v albu Fordlandia skladbu s názvem "Melodia (Guidelines for a Space Propulsion Theory based on Heim's Quantum Theory)".

Illobrand von Ludwiger byl jedním z těch, kteří se Heimovou teorií prakticky zabývali. Byl další člen našeho kroužku. Narodil se 1937 ve Štětíně, byl astrofyzikem, autorem mnoha knih a zakladatel evropské sekce americké UFO-společnosti Mutual UFO Network (MUFON). To je privátní společenství vědců, zkoumajících neidentifikovatelné létající objekty.¨
Von Ludwiger publikoval pod pseudonymem Illo Brand a téměř všechny jeho knihy měly hlavní téma UFO. Existenci těch objektů, které se opravdu nenechaly žádnými vědeckými poznatky vysvětlit, viděl v souvislosti s Heimovým šestidimensionálním prostorem.


Doktor Günter Emde, narozený 1929 v Arolsenu v Hessensku, mě do kroužku přivedl. Náplní jeho práce ve firmě byla matematická logika, kybernetika, informační systémy a počítačem podporovaná konstrukce. Měl za sebou také nějakou pedagogickou činnost. S přibývajícím věkem se začal zvyšovat jeho zájem o otázku smyslu existence. Ale napsal třeba také studii o roli peněz v hospodářství a společnosti.
Byl členem společnosti IMAGO MUNDI (obraz světa), později se stal jejím místopředsedou. Hodně publikoval a přednášel. Na rozdíl od dříve představených kolegů, kteří paranormální fenomény studovali zcela pragmaticky, byl Emde svým založením duchovní typ se silným zájmem o mystiku.

Všichni mí kolegové se zabývali zkoumáním paranormálních fenomenů a v tomto oboru také publikovali až do pozdního věku.

Mě už od mládí zaujaly předpovědi a proroctví. Třeba ty Sybilliny, nebo Slepého mládence. Samozřejmě jsem toho o těch proroctvích mnoho nevěděl, jenom to, že se jaksi měla naplnit. Až později jsem se dostal k jejich plným textům. A také k pozoruhodným proroctvím jasnovidce Edgara Cayce, Erika J. Hanussena, nebo Mathiase Langa řečeného Mühlhiasl, proroka z druhé strany naší Šumavy, který předpověděl s velkou přesností obě světové války i čas jejich vzniku a bohužel i čas té třetí, nejkratší, kdy na přežití není nutno bráti na útěk do hor dva pecny chleba, stačí prý jediný.

Podle všech dosud známých zákonů plyne čas pouze jedním směrem a není možné, aby se z budoucnosti jakýmkoliv způsobem demonstroval. Jak ale vysvětlit všechna ta naplněná proroctví?
Odpověď jsem hledal třeba v Heimově teorii šestidimenzionálního prostoru, který by dovoloval existenci paralelních světů. Naštěstí jsem neměl příležitost provádět nějaké praktické pokusy a upřímně řečeno ani čas. Paranormálními jevy jsem se zabýval pouze teoreticky a tak jsem během krátké doby dal dohromady docela slušnou knihovnu s touto a příbuznou tématikou.
Svou činnost ve skupině jsem ukončil v době, kdy jsem zakládal svou vlastní firmu, ale se všemi členy jsem nadále zůstal v přátelském kontaktu.

Až mnohem později jsme s Martinem Štěpánkem napsali drobné pojednání o Šumavských prorocích, tedy o zapsaných proroctvích obyvatel Šumavy a Bavorského lesa, která se prokazatelně naplnila. Na jiném místě bude k nahlédnutí. Nevěnovali jsme se žádné teorii, pouze jsme napsali co bylo předpovězeno a kdy se proroctví naplnilo.

Měl jsem tenkrát celkem ucelenou představu o vesmíru, jeho vzniku a konci, černých dírách a cestování čtyřrozměrným světem. Ale kniha Stephena Hawkinga "A Briefer History of Time", která byla vydána v roce 1988, do mých představ "hodila vidle". Už třeba ta možnost několika paralelních vesmírů, v nichž panují naprosto odlišné fyzikální zákony. Kupříkladu, že číslo Pí vůbec nemusí být v jiném vesmíru 3.14.
Nebo, že mikrosvět vůbec není pokračováním makrosvěta, jak jsem předpokládal a tam, kde končí teorie relativity, začíná kvantová mechanika. Ale v té době jsem už měl docela jiné starosti.