Nejsilnější zážitek byl ovšem první máj 1963. Už nevím, který blbec přišel na ten nápad, že bychom se mohli, pár dní před maturitou, zůčastnit studentského Majáles, který byl vždy zakončen srazem u Máchova pomníku na Petříně. Tam se mladí lidé scházeli ještě dříve, než tam byl Myslbekův pomník umístěn.
Za našich časů se tam už nerecitovaly jenom básně, byly pronášeny i různé komentáře k aktuálnímu dění, byl to prostě takový májový Hyde Park. Účastníci se potom rozcházeli po malostranských hospůdkách ale tenhle rok to mělo být úplně jinak.
Majáles nebyl za totáče přímo zakázaný a u Máchy si to policajti vždy dokázali ohlídat. Jenomže čím dál, tím více, se tam taky remcalo na poměry, tedy proti režimu.

My jsme tam s Víťou Romanovem dorazili za šera, skoro za tmy. Před pomníkem a kolem stál dost velký shluk lidí (údajně na 1500) a na podstavci kdosi plamenně řečnil. Také se provolávala hesla: "Esenbákům v čepici natlučeme palici – a těm bez čepice natlučeme ještě více!" nebo "s SNB a milicí vydláždíme ulici!". Nebylo to moc rozumné, protože se nechalo čekat, že budou všude kolem a kdo ví, jestli takhle nepovykovali sami.

Netrvalo to moc dlouho a noc se náhle proměnila v den, světlice osvětlily dokonale celý terén. Začaly klikat fotoaparáty "esenbáků bez čepice", od Petřína se na nás hnal houf pohraničníků se psy a dole na Újezdě počaly přijíždět policejní antony. Hnali jsme se s Víťou po trávníku dolů a vedle nás běžela nějaká dvě děvčata. Když jsme dorazili na cestičku s několika prázdnými lavičkami, popadl každý z nás jedno to děvče a šup s ní na lavičku, jako že láska je láska.
Všichni jsme se klepali, samozřejmě nikoliv zimou, na sex nebylo pomyšlení a stejně by nefungoval.
Kolem nás proběhli účastníci Majáles, potom psi s pohraničníky a nakonec fízlové s fotoaparáty. Nastal klid, jen dole na Újezdě to ještě nějakou chvíli vřelo. Dlouho, hodně dlouho jsme se tam ještě choulili a potom sešli dolů, konspirativně se chvíli courali uličkami Malé strany a nakonec se s děvčaty téměř beze slova rozloučili, aniž bychom se ještě někdy setkali.

Druhý den panovalo ve škole velké vzrušení: "Jsou tady estébáci s fotografiemi a ukazují je ve sborovně učitelům", zněly první zprávy. Naši učitelé ale nikoho nepoznali, jinak řečeno nepráskli a tak jsme mohli šťastně odmaturovat.

Ivan Šebesta a Vláďa Štefan k Máchovi nedorazili, byli prý od rána někde zatčeni. Na podrobnosti se raději nikdo neptal. Ale když jsem dával tohle povídání dohromady, tak mě Ivan napsal, kde vůbec tenkrát vlastně vězeli:

"S Vláďou jsme byli zatčeni už dopoledne v prvomájovém průvodu poté, co nějakej ostrozrakej poliš zřel, jak mávátka táhnem na špagátě po zemi za sebou. Říkali jsme jim Fifinka a považovali to samozřejmě za nevinný fór. Ale bdělé oko ramene spravedlnosti uzřelo na tom papíru nahoře mezi věncem a jinou grafikou i rudou hvězdu a byli jsme zavřeni a odděleně vyslýcháni za hanobení komunistickýho symbolu v Konviktské (nebo Bartolomějské, to přesně nevím). A protože nás pustili až navečer, tak jsme dorazili na Újezd v době, kdy už tam byly řady antonů, takže jsme se radši klidili trochu dál a tak se stalo, že jsme nebyli zatčeni podruhé, to už by z nás byli recidivisti.
Ale pak jsme několik dnů nato při oblíbené návštěvě Petřína vylezli na rozhlednu, kde do té doby těsně u schodiště někde asi v půlce výšky rozhledny svítila veliká rudá hvězda a tu jsme teda utrhli od zdroje a zhasli. Tak jsme se pomstili za majáles.
A taky si vzpomínám, jak holky ve škole rychle přečesávali Víťu Romanova, protože ten při majáles vylezl na nějakej kandelábr a policajti ho měli nafocenýho nebo nafilmovanýho, tak když přišli do školy pátrat, tak ho nesměli poznat."

Neuplynuly ani dva roky a Majáles byl úředně povolen. Jeho králem měl být zvolen americký básník Allen Ginsberg, představitel "Beat Generation". Protestoval proti všemu, kromě jiného také proti válce a to se naší straně a vládě ohromně líbilo. Jenomže Ginsberg od svého zvolení nikdy nevystřízlivěl, bral drogy a ke všemu navíc přeřízl několik mladíků. Byl vyhoštěn z republiky a jeho nástupce, nějaký Sedláček, byl za svůj předvolební projev vyhozen ze stavební fakulty ČVUT.
Tak tohle byla ta naše zlatá šedesátá léta, já na ně nedám dopustit.