Proč všechno tohle

V době, kdy můj synek začal pobírat rozum se mě jednou zeptal, odkud že to vlastně jsme a jestli vůbec máme také nějakou babičku a dědečka. Jeho o sedm let starší sestřička v tom měla jasno, protože babičky a dědečky, tety a strejce si už trochu užila. Jenomže my jsme se v roce 1968 rozhodli, že musíme začít někde jinde než tam, kde naše rodiče přišli o svou celkem skromnou samostatnou existenci.
Synkovi jsem slíbil, že všechno, co si o naší rodině pamatuji, sepíšu. Aby v tom měl jasno a aby jednou, až přijde jiná doba, se mohl v té naší minulosti pošťourat sám. No, sám jsem na to moc nevěřil, ale co kdyby...

Začal jsem to sepisovat někdy na začátku osmdesátých let na počítači Commodore, pro který jsem si napsal český editační program. Když jsem po nějakém čase přestoupil na IBM-PC, šlo to psaní ve Wordu už trochu komfortněji a po čase bylo možné do textu vkládat také fotografie.
Kromě fotek jsem měl ještě krabici osmimilimetrových filmů, které bych býval rád do toho povídání nějak zapojil ale to za mě vyřešil až v devadesátých letech Internet.
Pro mé potřeby stačilo do počítače nainstalovat vhodný internetový vyhledavač a naučit se skriptovací jazyk HTML. To je jazyk, se kterým si ten vyhledavač rozumí.
Moje povídání jsem do HTML převedl a potom už na ten balíček stačilo jenom klepnout, vyhledavač se toho chopil a všechno i s fotkami a později i s muzikou a nakonec i s filmy ukázal. Internetu k tomu nebylo vůbec třeba.
Nyní byly všechny problémy vyřešeny, stačilo to nějak dopsat a doplnit obrázky.

Jenomže to už bylo po sametové revoluci a já jezdil do Prahy na srazy kánoistů, študáků, školáků i jiných výtečníků a zase jsem točil clipy a sbíral nové dojmy. A tak mě napadlo, abych se o to se všemi kamarády podělil. No a takhle se to moje původní povídání holt rozrostlo, nakonec jsem chtěl každému, koho jsem v životě potkal a měl rád, něco vzkázat.

Proč Selimova stránka?
Tuhle vodáckou přezdívku jsem koupil kdysi u táboráku na Sejcích kde jsem, patnáctiletý, předvedl scénku krotitele se cvičeným blešáčkem Selimkem. Jak jsem rostl a stárnul, stal se ze Selimka Selim.
Tak, jako na té fotce v záhlaví kapitoly dnes už samozřejmě nevypadám. Je z doby, kdy jsem s tímhle vyprávěním začal a přikládám ji k identifikaci pro ty, kteří mě tenkrát takhle znali.